Já jsem si koprovku dával bez vajíčka. U dopoledních svačin myslím vychovatelky nějak ani nekontrolovaly, kdo přišel a kdo ne. Když byla třeba třená niva, tvarůžková nebo kvasnicová pomazánka, tak to přišlo málo lidí. Ale když byl chleba nebo rohlík se salámem, párky, jogurt, termix nebo přesnídávka, to přišlo hodně lidí.
uff to už tak moc nepamatuju se, vajíčko u nas bilo ... fuj. polifka u nas někdě šlo jíst a někdě prostě hnusne, fuj! testoviny dělali dobře, ale několik krád dělali bohužel i hnusné. zaležel na to jaka omáčka bila do toho... na deser jsme měli nebo takový malý koláč nebo nějaki joghurt ale to někdě taky nemohl jsi jíst. a té muffiny nebo té malé koláče byli zapakovane, takové kupovane, nic moc. jak dělali pizzu nebo burgery to přišli hodně lidi, a musilijste obědnát svoje jídlo den před. kdo to ne dělal nebo i musil byt richle nebo prostě měl něco hnusného.
Von meinen Dokumenten und meiner Abstammung ausgehend sagen sie, dass ich Deutsche bin. Doch meine Seele und mein Herz fragt niemand. Tief in mir drin weiß ich, dass ich Tschechin bin. Going from my papers and family, they say that I am German. But noone is asking about my heart and soul, because very deep inside myself I know that I am Czech jestli jenom zobrazí moje dokumenty, a koukají na moje rodina, ríkají, že jsem nemka, ale nikdo ne zaptal, co je hluboko v mé duši a srdce. protože já vím a cítím, že hluboko ve me jsem cešká!
Taky se mi to někdy stalo, že jsem nějaký den neměl objednaný oběd a dostal jsem jen polívku. Bylo to v době, kdy se na střední pro zrakově postižené obědy objednávaly stravenkami. Ta střední je naproti základce, na kterou chodí tady Adam. Objednávání stravenkami jsem tam zažil od mého nástupu v září 2003 a skončilo to zářím 2005, kdy se tam objevil objednávací automat. Byla to taková velká krabice stojící na zemi, ve které byl nějaký počítač, dovnitř se dostal jen technik. Nahoře byl velký displej, dotykové místo pro aktivaci čipem a několik tlačítek, kterými se vybíralo datum, možnost oběda od jedničky do trojky a dalším tlačítkem se potvrzovalo. Ten tam byl asi do září 2006 a pak se tam na zdi objevil plně plochý dotykový objednávací automat. Když jsme pak šli k okénku pro výdej jídla, tak po přiložení čipu ke krabičce krátké pípnutí znamenalo, že mám objed a dlouhé, že nemám, jestli si to dobře pamatuju. U stravenkového objednávání jsme si brali vždy několik stravenek od vedoucí kuchyně, na internetu jsme si přečetli jídelníček a na každou zaškrtli číslo oběda taky od jedničky do trojky.
zdar, ten dotykovej panel je tam z důvodů bezpečnosti, páč, pokavaˇˇd by tam byl tlačítkovej, tak to bude snadnější cíl pro hackery, tak mi to vysvětlil pán, který to má na starosti.